Prohlášení o majetku aneb ochrana věřitele na úkor dobrověrného nabyvatele při kontraktaci

Prohlášení o majetku je institut, který lze nalézt v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,OSŘ“) a zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,DŘ“). Podstata tohoto institutu tkví v tom, že pokud již nastaly jeho následky (účinnost) vůči povinnému, tak od tohoto okamžiku jsou veškeré úkony povinného týkající se nakládání s jeho majetkem vůči věřiteli (oprávněnému) neúčinné, což znamená, že se oprávněný může následně domáhat uspokojení své pohledávky z majetku nabyvatele, který na něj byl neúčinným právním jednáním převeden s tím, že oprávněný již vůči nabyvateli nepotřebuje žádné další rozhodnutí. Na nabyvatele tak přešla na základě neúčinných právních jednání povinnost uspokojit pohledávku oprávněného. Skutečnost, že vůči povinnému nastaly účinky prohlášení o majetku, se nemá druhá strana při kontraktaci prakticky jak dozvědět, jelikož se nikde kupříkladu poznámkou ve smyslu ust. § 22 a násl. zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,Katz“) neuvádí, jako je tomu v případě jiných skutečností, např. u vyrozumění o zahájení exekuce, jež je evidována po uplynutí 30denní lhůty viz § 125 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,EŘ“) v Centrálním registru exekucí, tak současně dle § 44 odst. 1 EŘ v katastru nemovitostí. Z mého pohledu tímto zákonodárci pro zvýšení dobytnosti pohledávek přenesli nadmíru velká rizika na stranu dobrověrného nabyvatele. 

Zákonnou úpravu prohlášení o majetku je možné nalézt počínaje ust. § 260a odst. 1 OSŘ, jež stanoví ,,Kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, může soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku.“ K tomuto však soud přistoupí pouze tehdy, připojí-li oprávněný listiny, které dokládají, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu vymožena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu. Zákon tedy zakotvuje požadavky, které musí být pro podání návrhu splněny. Pomocí soudu je třeba rozumět jednak skutečnost, kdy na žádost oprávněného se soud dotáže povinného, zdali a od jakého subjektu pobírá mzdu nebo jiný příjem, popř. na peněžní ústav včetně bankovního účtu. Neodpoví-li povinný nejpozději do týdne od doručení, nebo uvede-li nesprávné informace, soud přistoupí k uložení pořádkové pokuty. Anebo skutečnost vymezenou ustanovením § 513 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ZŘS“), jejíž předmětem je vymáhání výživného pro nezletilé dítě. K požadavkům pro podání návrhu uvádí Jirsa a další (2024) následující ,,Prvním je situace, kdy oprávněný podá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky (či jiné exekuce), avšak tímto způsobem se ji nepodaří v plném rozsahu uspokojit. Stejně tak může být splněn v případě, kdy se oprávněný obrátí na soud s návrhem na poskytnutí pomoci podle § 260 odst. 2, avšak ani tímto postupem se nepodaří zjistit, zda a u kterého peněžního ústavu má povinný účty a jaká jsou jejich čísla. Naproti tomu podmínku nelze považovat za splněnou v případě, kdy oprávněný společně s návrhem předloží pouze potvrzení několika málo bank o tom, že nevedou účet povinného.“, čímž je třeba rozumět zejména případy, kdy výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu nebylo dosaženo vymožení celkové pohledávky z důvodu nižšího prvním zůstatku, anebo je důvodem například nečinnost ze strany povinného, je-li soudem dle § 260 odst. 1 OSŘ dotázán. Dojde-li ke splnění shora uvedených obligatorních požadavků, potom ve smyslu ust. § 260h OSŘ doručením předvolání nastávají vůči povinnému právní účinky, kdy právní jednání povinného, jež by bylo učiněno po doručení předvolání, je vůči oprávněnému neúčinné. K využití tohoto institutu oprávněným podle OSŘ ještě podotýkám, že návrh na prohlášení majetku je spojen se soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč (viz položka 25 vymezená v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb.).

Daňový řád upravuje prohlášení o majetku v ustanovení § 180, kdy v prvním odstavci mj. stanoví, že ,,Nebyl-li nebo nemohl-li být vymáhaný nedoplatek uhrazen daňovou exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, má na výzvu správce daně dlužník povinnost podat ve stanovené lhůtě prohlášení o majetku. Lhůta pro podání prohlášení o majetku nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy.“ Podle šestého odstavce téhož ustanovení je dáno, že byla-li doručena dlužníku výzva k podání prohlášení o majetku, jsou následná právní jednání po okamžiku doručení vůči správci daně, tak i dalším třetím osobám, které mají za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, neúčinná. Autor Rozehnal k neúčinnosti uvádí (2024) ,,Neúčinnost se v praxi projevuje tak, že správce daně může exekučně postihnout majetek i v držení jiné osoby.“ K tomuto institutu je tedy přistupováno v případě, pokud není dosaženo vymožení nedoplatku daňovou exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb z důvodu nedostačující výše zůstatku na bankovním účtu, anebo pro samotnou neexistenci bankovního účtu. Zjistí-li správce daně lustrací dlužníka s odkazem na § 57 odst. 3 DŘ, že tento nemá bankovní účet, tak ani nedohledá jiný majetek, zcela nepochybně k zaslání výzvy k podání prohlášení o majetku přistoupí. Lze se domnívat, že stejně tak bude správce daně činit, i když jiný majetek u dlužníka lustrací dohledá, zejm. z důvodných obav, že se dlužník bude svého majetku záměrně zbavovat, byť nalezením jiného majetku mohl správce daně zahájit daňovou exekuci odlišným způsobem viz § 178 odst. 5 DŘ.

S prohlášením o majetku je možné se setkat v daňovém řádu i v souvislosti se zajišťovacími příkazy, které se vydávají dle § 167 odst. 1 DŘ v případě, je-li důvodná obava, že daň, jejíž splatnost již nastala a dosud neuplynula, anebo daň, která nebyla ještě stanovena, bude obtížně vymahatelná, nebo dokonce nedobytná. Důvodová zpráva uvádí ,,…důvody, které vedly správce daně k vydání zajišťovacího příkazu, by měly být v tomto zajišťovacím příkazu uvedeny v odůvodnění.“ Zajišťovací příkazy obsahují vyčíslení částky (jistoty) a mají zpravidla splatnost 3 pracovní dny od doručení, poté jsou vykonatelnými. Pokud však hrozí nebezpečí z prodlení, jsou vykonatelné v okamžiku doručení. Vykonatelný zajišťovací příkaz je dle § 176 odst. 1 písm. c) DŘ exekučním titulem. U vykonatelných zajišťovacích příkazů může správce daně podle § 167 odst. 5 DŘ po udělení souhlasu dlužníka jej vyzvat k podání prohlášení o majetku, a to i v momentě, kdy může být daná částka vymožena prostřednictvím daňové exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb. Předpokládám, že dlužník takto správci daně přivolí zejména v případech, kdy finanční prostředky nacházející se na bankovním účtu je nucen využít v rámci provozní činnosti a namísto okamžité úhrady jistoty bude pro něj tento postup v daný okamžik přívětivější. Je zde nicméně předpoklad dalších aktiv v dostatečné výši. 

Pro přehled rizik, které mohou v kontextu s nabytím nemovité věci nastat, uvedu názorný příklad. Dochází-li k uzavření kupní smlouvy s podnikající osobou, která má dluh na dani, pak mohlo být z její strany učiněno prohlášení o majetku. Toto prohlášení nezpůsobuje omezení podnikající osoby nakládat s majetkem, podnikající osoba tak kupní smlouvu uzavře, následně i dojde k zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Nicméně tím, že bylo učiněno prohlášení o majetku a nepodaří-li se finančnímu úřadu úhrady předmětné daně domoci, potom zahájí daňovou exekuci na majetek, který na nabyvatele neúčinným právním jednáním přešel. Takto může být, samozřejmě, nejen pro dluh na dani vedený u finančního úřadu, ale správcem daně může být i celní úřad, jakožto obecný správce daně, který vymáhá například pokutu, kterou podnikající osoba obdržela od České obchodní inspekce.